11.12.2015 (Ústecký deník)
Radek Strnad

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ – Richard Scheufler starší (51), ústecký rodák a excelentní baskytarista, si v pátek od 20.00 zve do Národního domu svého syna bubeníka Richarda (ex Airfare, aktuálně Walda Gang).

 

Scheuflers. Richard a Richard Scheuflerovi, | Foto: Petr Berounský

 

Dlouhé čtyři roky trvalo, než se Danovi Kosíkovi podařilo, tedy zítra podaří, dostat na pódium Národního domu v Ústí kapelu Scheufler Project, otce a syna Richardy Scheuflerovy. Jako předkapela zahrají crossoveroví Toxic People.

„Těch let nelituju, na koncert se těším, užijeme si ho. Já ani Ríša jsme neměli čas na společné hraní a zkoušení. Donedávna jsem hrál i sedmdesát koncertů ročně s kapelou Krucipüsk, dál hraju v Prague Philharmonic Orchestra. Ríša je vytížený ve Walda Gangu i v RockOpeře, kde hraje i Markus,” vysvětluje baskytarista, proč od tria nové písničky neuslyšíme. „Ale možná zahraju nějaké improvizace, ke kterým mě inspirují mašinky”.

 

S radostí
Co tedy budete hrát? I něco od Level 42, které máte dost rád?
Jasně, od nich „Something About You”, „Love Games”, „Mr. Pink” plus „Leaving Me Now”, z vlastních věcí „Basket of Words” nebo „In Your Hands”, od Living Colour „Love Rears its Ugly Head”, Gershwinovu krásnou „Summertime” a rádi zahrajeme i pop skladby „Come Together” a „Oh Darling” (obě od Beatles), „Fragile” a „Seven Days”,od Stinga, od Genesis „I can´t dance”…Zazní spousta věcí, ale hlavně už nebudeme dva, jako před čtyřmi lety. Zveme si kytaristu Markuse Trana, Ríšova kolegu z Walda Gangu. Oba dva mají angažmá, já jediný jsem teď na volné noze, téměř bez závazků jako sólista. Vrátil jsem se sice do RockOpery v Praze, tak hraju v novince Anna Karenina, ale jinak sloužím jen sám sobě.

Ale vy také učíte hudební „dorost” hře na baskytaru a snad i píšete učebnice, ne?
Je to tak. Mám rozpracovanou rozsáhlou groovovou video školu, chtěl jsem ji mít vydanou ještě letos. Kvůli odchodu z Krucipüsku a kvůli živobytí jsem ji teď musel pozastavit, ale věnuju se spíš materiálům pro studenty než tvorbě.

Můžeme tedy říct, že je to pro vás oba velký svátek?
Přesně tak. V RockOpeře v Praze jsme si zahráli občas, ale já se tam teď vrátil do Anny Kareniny. V těch starších, třeba v Oidipovi, 7 proti Thébám i v Antigoně i zaskočím za kolegu baskytaristu. Navíc myslím, že Dan Kosík pro můj koncert v Národním domě udělal hodně, že je všude vidět, tak snad přijde i dost lidí. I tak je to fantastický a doufám, že teď budeme koncertovat víc, protože se synem máme připravené věci na další desku, spoustu nápadů v hlavě. Nebudu ale prozrazovat, to se pak ta energie někde vytrácí… Navíc máme před sebou další produkce, já asi jednu kapelu a jedné zpěvačce budu pomáhat. Takže nevíme, ale zájem nás obou spolu hrát je namístě, oba si to prožíváme. Koncert v pátek tedy považuju za start.

Proč jste končil v Krucipüsku?
To bylo po vzájemné dohodě, tak to asi stačí říct.

 

Unikátní opera
Co vám dává unikátní pražská RockOpera? Je to unikátní záležitost, rád se sem vracíte?
Jako všechno, i RockOpera má svá tajemství. Je to něco unikátního, co tu vzniklo, navíc má už své vlastní prostory, které i já můžu využívat ke zkoušení nebo k výuce svých žáků. Hrál jsem v ní dlouho, byl jsem u jejích začátků, znám ji od koncertního projektu až po současné divadlo. Je fajn, když každý herec má svoje divadlo, škoda že to tak běžně nemají i muzikanti. Jsou víc zranitelní, protože za nimi nestojí žádná asociace, kdo by je sdružoval a staral se o ně. Ve světě to tak je, tam jsou studia, která se starají o své studiové hráče.

Děláte také filmovou hudbu?
Dělal jsem videa pro svou přítelkyni, ona totiž má webové stránky www.NaturaLogica.sk a také www.Stones4Design.com, je velmi činná a akční. Dělal jsem jí hudbu pro instruktážní videa, navíc jsme v kontaktu s režisérem Steve Lichtagem, který dělá nádherné a úspěšné filmy o přírodě, o moři a o žralocích. Kdysi mě inspiroval jedním krátkým filmem bez hudby. Přišel jsem pak domů nasycený tím zážitkem a začal skládat hudbu pro svou radost, nejdřív na klavír a pak jsem to rozšířil pro symfonický orchestr. Zatím ji nikdo neslyšel kromě něho. Mezi tím jsem se dostal přes svého žáka k mladému nadějnému režisérovi a ten mě požádal o tříminutovou hudbu k soutěžnímu filmu. Byla to pro mě zajímavá zkušenost dělat hudbu k hranému filmu. Už máme reakce od dalších režisérů… Filmová muzika a virtuózní hraní mě zajímají. Umím si ale také docela dobře představit, že budu běžně pracovat na filmové hudbě. Harry Potter, Star Wars a Statečné srdce považuju za naprostý vrchol filmové hudby, za skvosty. O mě se už ví, že umí hrát na basu. Ale že umím i komponovat, to ještě nikdo neví.

Váš koncert v Ústí bude vánoční. Jak se to projeví hudebně?
Původně jsme uvažovali o tom, že tam zahrajeme koledy, ale těch je všude plno a tak lidi potěší i naše písničky od Beatles a Stinga. Já na vánoční atmosféru moc věřím, ale myslím si, že lidé by měli být láskyplní po celý rok. A sami se už těšíme na hraní a na ohlas publika.